Můj příběh
Kdo jsem?
Jmenuji se Hanka a jsem učitelka. Pro mnoho lidí je to diagnóza. Pro mě bezva práce. Už jako malá jsem měla ráda děti, pohádky, tvoření a objevování. V této profesi je obsaženo vše.
Ohromně mě baví připravovat program pro děti, hledat inspiraci, vymýšlet nové aktivity a ideálně vše propojit pohádkou, příběhem, říkačkou, písničkou nebo prostě tématem. To je totiž to, co děti zaujme, rády se účastní a jen tak mimochodem se dozvídají nové věci, procvičují, co jim ještě moc nejde, nebo se něco nového naučí. Taková škola hrou v praxi.
A je úplně jedno, zda jde o děti v instituci nebo doma. Protože i doma je někdy složité děti smysluplně zabavit, obzvláště v situaci, když jsou děti nemocné, nebo vám dochází nápady při rodičovské, či o prázdninách.
Vím, o čem mluvím. Kromě učitelky jsem totiž maminka dvou úžasných holčiček, které moc miluju a samozřejmě bych jim ráda byla tou nejlepší mámou pod Sluncem.
A jaká je realita?
Ale ejhle. Být dobrou paní učitelkou, která měla hlavu plnou nápadů a třídu plnou dětí, které její výmysly bavily, pro mě bylo docela jednoduché. Ale doma? Když nemáte za zády paní uklízečku, která vytře bordel po tvoření, ani paní kuchařku, která naservíruje jídlo několikrát denně, pradlenu která se postará o výměnu ručníků i ložního prádla, natožpak hospodářku, která vyřeší objednání pomůcek, programů, potravin… Najednou není fokus jen na to udělat dětem plnohodnotný program. Prostě život se všemi jeho stránkami.
Připočtěte třeba brigádu, péči o své zdraví a životní kotrmelce jako stěhování, nemoci, pomoc rodinným příslušníkům, úmrtí v rodině a nedej Bože vlastní zájmy. A výčitky že nejsem „dost“ byly na světě.
Co bych v té době dala za nějaký ucelený program, včetně všech podkladů, který bych si prostě jen stáhla, vytiskla a nemusela nic vymýšlet. Třeba včetně seznamu všeho, co je potřeba, podle kterého si věci připravím a rovnou jsme se mohli dát do zajímavého hraní. Vymýšlet v té době zajímavý program pro mé dcery, mi bralo spoustu energie.
A co teprve po skončení rodičovské a nástupu do práce! Čas se smrskl na ranní povinnosti a režim, honem do práce, rychle vyzvednout děti, úkoly, domácnost, večerní rutina, připravit se do práce a zhroutit se na gauč vedle manžela. V horším případě bylo tolik hodin, že zhroucení probíhalo rovnou do postele. Vymýšlení programu pro děti v práci probíhalo v nočních hodinách, místo párty a program pro vlastní děti šel bokem :/
Jak z toho ven?
No nějakou dobu jsem se v tom jen plácala a dlouho trvalo, než si to zase „sedlo“.
Chtělo to reorganizaci v chodu rodinných záležitostí, ujasnění pracovního úvazku a aktualizaci žebříčku priorit. Formou pokus – omyl, jelikož v tom nejsem dvakrát expert. V čem ale expert jsem, co mě baví a dává mi smysl je vymýšlet, vyhledávat a sepisovat programy, aktivity a pomůcky pro děti.
Ať už ty mé vlastní doma, „půjčené“ v práci, nebo právě pro ty Vaše.
A proto jsem se do toho zase vrhla. Abych dělala co mě baví. A abych pomohla upracovaným mámám, ale i učitelkám a chůvám, užívat si čas s dětmi, bez zbytečného brouzdání po internetu a hledání vhodných aktivit.
Mé zkušenosti
S tvořením podobného obsahu mám dlouholeté zkušenosti. Mé oficiální pedagogické začátky za jsou v nástupu na bakalářské studium v oboru učitelství pro mateřské školy.
Mé spolužačky ze střední „peďárny“ měly už ale velký náskok v praktických zkušenostech a uměly spoustu her, kterak děti zabavit. Nezbývalo než se ponořit do samostudia a tvořit si své zásobníky aktivit. A to mě opravdu bavilo. Neváhala jsem vše ověřovat s dětmi, a to jak při praxích, které jsem absolvovala v rámci studia, tak na různých brigádách v dětských koutcích, jako vedoucí na táborech, vychovatelka na školách v přírodě, nebo třeba au-paire v irské rodince, která měla tři holčičky.
Následovalo magisterské studium v oboru speciální pedagogika, které mi dalo zase trochu jiný pohled na vzdělávání. Uvědomila jsem si, že chci jít cestou individuálnějšího přístupu, protože každé dítě je jiné, ať už je to dítě s handicapem, nebo kterékoliv jiné dítě, které má svůj koktejl temperamentu, nadání, vůle nebo třeba prostě svoji hlavu.
Po ukončení studia jsem nabrala spoustu zkušeností v reálných školách, ať už státních, firemní školce, nebo soukromých jeslích. Později jsem si udělala i akreditovaný kurz pro chůvy, abych mohla pracovat i s dětmi mladšími 3 let. A nadále pokračuji sebevzděláváním ve formě různých kurzů. V práci vidím, že vymyslet si něco a uvést to do praxe není jen tak. Nezáleží jen na nápadu, ale také na konkrétní skladbě dětí, aktuální náladě v týmu a „konstelaci hvězd“. Co mi ale dokázalo situaci ulehčit, je důkladná příprava. Časem se dostavila i lehkost improvizace.
Co vám nabízím?
Poznatky ze své praxe i studia, jsem zúročila při tvorbě ucelených programů pro děti od dvou let, předškoláky i mladší školáky. Programy, které u mě najdete nejsou tvořené jen tak od stolu, ale jsou prověřeny praxí, jsou vyzkoušené ať už s dětmi vlastními, či „půjčenými“ v práci.
A protože vím, že čas je vzácný a není ho nazbyt, přicházím se svými tipy, triky a činnostmi, které jsem vymyslela za vás. „Specializuji“ se na aktivity pro děti v batolecím a předškolním věku, ale některé z nich najdou využití i v první a druhé třídě, či družině.
TYTO PROGRAMY MOHOU VYUŽÍT JAK MAMINKY S DĚTMI DOMA, TAK CHŮVY, HLÍDACÍ BABIČKY, TETIČKY, ALE I UČITELKY V MATEŘSKÝCH ŠKOLÁCH JAKO JSEM JÁ.
Věřím, že Vy i Vaše děti si při nich užijete spoustu zábavy.
