Psaní mě baví. A baví mě už dlouho. Od dětství jsem zkoušela psát deníky. Nejdřív to byly pokusy, které zabraly sotva pár stran a většinou se o nějaké té pravidelnosti dalo jen polemizovat. Záznamy byly děravé jako staré fusekle. Jenže v pubertě a ranné dospělosti nebylo o zážitky a „trápení“ nouze a psaní se tak pro mě stalo takovou soukromou terapií, která opravdu bodla. Ale pořád to bylo jen tak, pro sebe, do šuplíku.
Takovým prvním otevřením se světu byl pobyt v zahraničí. Nejdříve jsem skoro rok byla jako au-pair v Irsku, později na studijním pobytu v Turecku. A rodinu i kamarády zajímalo, jak se mám. A tak jsem najednou psala pro někoho. Vzala jsem to jedním šmahem a zhruba každé dva týdny udělala výcuc, který letěl mým drahým do emailové schránky. A je to bavilo. Nejvěrnějším fanouškem byl děda, který má dodnes všechny dopisy vytištěné a vyhrožuje, že jimi oslní nějaké nakladatelství 
Velkým zvratem však byl moment, kdy jsem si před sedmi lety svým sportovním anti-talentem způsobila zranění kolen a zařídila si tak několikatýdenní domácí vězení. Seriály mi brzy lezly krkem, komín z knížek ubýval a z pozice ležmo se toho moc dělat nedalo. Objevila jsem blogový svět a ten mi učaroval. Ta možnost posílat své rádobyvtipné zkazky do světa a to, že by to někdo četl! Wau. Vystoupila jsem z ulity, založila si svůj první blog „Kámen úrazu“, sázela jeden článek za druhým a každý den sledovala počty přečtení. No řeknu vám, dost jsem tím žila.
Zprvu jsem postovala kde co, bez vyhranění, zkrátka jak se mi co namanulo, nebo událo. Takže to byl dost mišmaš. Od výletů, přes recepty až k historkám ze života. Postupně se nabalovaly další životní momenty a já tak měla zaznamenanou třeba svatbu a přípravy na ní a pak přerod v maminku a vše co k tomu patří, až se z mého blogu stal prostě mamablog. Fáze, která mě dlouho bavila, bylo to takové mé propojení se světem a díky němu jsem na mateřské nezakrněla. Díky blogu přišla různá online přátelství a vzájemná inspirace. Dostala jsem se i k příležitosti psát články. Další z mých wau, někdo chtěl platit za něco, co já napíšu. Byla jsem tak úplně spokojená.
Jenže pak přišlo jedno z těch složitějších životních období a čas na psaní nebyl.
A chybělo mi! Dokud jsem ještě chodila na brigádu do firemní školky, sem tam jsem sepsala návrhy na program a aktivity, jenže pak přišel covid a já se ocitla bez fleku. Ačkoliv jsme toho s dcerkami hodně podnikaly, byly jsme v tom dost osamělé. Sociální izolace na mě hodně dopadla a mně začalo chybět sdílení. Sem tam jsem něco dala na Instagram a na facebook, ale bylo to dost bez konceptu. Až mě konečně napadlo, proč to tvoření a sdílení zas jednou pořádně nepropojit. Proč se neposunout zas o kousek dál? A proč hezky vypracované obsahy nenabídnout i dalším lidem, kterým by se šikly? Nabízelo by se pokračovat v původním blogu. Ale ten už nechávám žít svým životem, je to kousek mě, ale už jsem jinde, chtěla jsem dát svému záměru lepší obrysy a stabilnější základy, pořádné stránky a formu která by se dokázala dostat dál, než jen k mým známým. A tak jsem tu a tvořím už ne anonymně, ale hezky pod svým jménem a uvidíme jak to dopadne.
Jdete do toho se mnou?
A tady se můžete podívat na první vlaštovky:
eBooky naplněné nápady s aktivitami k daným pohádkám. Součástí jsou vždy šablony k loutkám dané pohádky, její převyprávěné texty, autorské pracovní listy, sborník pohybových, výtvarných a dalších aktivit či experimentů. Nechybí mé zkušenosti a tipy jak dětem pohádku zprostředkovat.
Jmenuju se Hanka a jsem machr na vymýšlení programů pro děti. Takových, které jsou nejen zábavné, ale také děti rozvíjejí a vzdělávají. Svými soubory vám ušetřím čas s přípravou a dám možnost jak „Hravě s dětmi“ trávit čas. Jak využít toho, co dítě baví, nebo toho, co se kolem nás děje k tomu, aby mohlo objevovat a zkoumat svět, rozvíjet se a ještě si užít spoustu zábavy. Jsem autorkou >> eBooků s aktivitami. Zároveň se mnou mohou chůvy i maminky konzultovat jejich těžkosti.
To je tak čtivé, od srdce, kus Tebe ❤️
Děkuju :*