Je 6 hodin ráno a já jedním okem kontroluju batole, které se už přes půl hodiny snaží vzburcovat všechny členy domácnosti k právě tak bdělému stavu, jako má ono. Jenže chudák neví, že nikdo jiný o to nestojí.
Před námi je totiž den jako každý jiný několik týdnů zpět a taky jako každý jiný několik týdnů vpřed… Uffff. Vím, že první problém budu řešit krátce po tom, co s holkama vylezeme z ložnice. Zřejmě se pohádají, komu budu první dočišťovat zuby a jestli ne kvůli tomu, tak kvůli fialové lžičce na kaši určitě.
V podobné dny se pak většinou vše veze. Holky dlouho snídají, pak se nechtějí převlékat, a tak jdeme ven později, což znamená že se později vrátíme a posune se celý režim. Nervy tečou a upřímně do nějakých aktivit se musím vyloženě tlačit. Vytočí mě každá prkotina a celý můj den směřuje k tomu, až se vrátí manžel z práce, já na něj hodím odpovědnost za holky a někam se uklidím. I kdyby jen na nákup do večerky, nebo se na dvacet minut zavřu do ložnice, než se budu muset postarat o večeři a další frontu položek z to-do listu matky domácí.
Věřím, že každá z nás to za poslední rok nejednou zažila. Protože už je to opravdu s přestávkami rok, co se to s námi vleče. Žádné velké výlety, výstavy, divadla a další akce. Vím že to tak nemají všichni, já ale nejezdím nikam. Ani mhd, protože vysvětlit Majdě že po tom, co osahala kde co, si nemá prstama šťourat v očích a jiných částech těla je pro mě nadlidský úkol. A ani autem, páč ho nemám a ani neřídím 😀
Takže naším výběhem je kruh o poloměru 2km, abychom došli tam a zpět. A občas člověk nějak nevidí to světlo na konci tunelu. Highlite dne je, že dopravce přiveze bedýnku, nebo že se jedeme podívat k zavřené kavárně skrz okno na akvárko 
Naštěstí jsou takové jen některé dny.
Pak jsou tu ty dny, kdy to jde. Nebo dny kdy je to dokonce fajn. Těch je snad nejvíc. Dny, kdy jsme prostě rádi, že se máme. Jsme rádi, že jsme zdraví. Že máme celkem prostorný byt, kde si neskáčeme po hlavách. A v dochozí vzdálenosti dva parky.
Dny, kdy sice Marie ráno v šest zvoní zvonečkem a volá na nás „távat“, ale mě to neva. Prostě se pomazlíme v posteli s Rózkou, zacvičíme si pozdrav Slunci a ke snídani si pustíme Svěráka s Uhlířem. Jasně, že se pohádaj při čištění zubů, i se servou o lžičku, snídat budou hodinu a oblečení jim připomenu nejmíň desetkrát, to je prostě náš kolorit. Ale já to zvládám s klidem. Prostě mě to nerozhodí.
Pojďme se povzbudit. Já Vám napíšu, jaké si děláme malé radosti, abychom ten den měli příjemnější a vy my pak napište vaše tipy do komentáře 
Někdy si ještě ráno v posteli pustím meditaci od Klidná máma. Neva, že ji skoro neslyším a že mi do toho pořád někdo kecá, znám už ji skoro zpaměti. A při závěrečné větě se přidává i Róza, aneb „Dnešní den prožívám v klidu a radosti se svýma kočičkama!“. Zacvičím si pozdrav Slunci. Při prvním kole se holky většinou snaží cvičit, při těch dalších už funguju aka průlezka.
Když vidím, že s nima šijou všichni čerti, a já vím, že to dám psychicky, oželím cvičení a prostě pustím tři písničky jako třeba Sloník Toník, Bum bác a holky si zatancujou. Už k přípravě snídaně pustím písničky, někdy dětské od Svěráka, ale střídám to i s mýma, abych si taky přišla na svý. Když jde do tuhýho, na kaši nám nadrobím Lotusku, abychom si to ráno trochu osladily. Bohužel na rychlost snídaně mých princezen to zásadně nemá vliv
Ven chodíme co nejdřív (protože tam skoro nikdo není) a za každého počasí. Většinou nechám vybrat holky kudy se projdem/projedem. Ale aspoň jednou týdně se chci realizovat taky já a to jedem delší cestu. Tam kde si na pár metrech čtverečných člověk může myslet, že je v lese.
A když se vrátíme a Majda usne, s Rózkou zalezem pod deku, dáme si sušený ovoce a přečteme kousek knížky.
A pak ty naše odpolední tvoření, pokusy a hry. Takový ten šťastný nepořádek. Většinou mám aktivity vymyšlené na několik dní dopředu. Ale nezřídka se stane, že nakonec improvizujeme a děláme něco jiného. Ale to vůbec nevadí.
Důležité pro mě je, vědět co bychom mohli dělat a co na to potřebujeme. Protože vařit z vody je fajn, ale ne ve chvíli, kdy mě holky vytáčí, byt je vzhůru nohama a já už mám nervy na pochodu. To jsou přesně ty chvíle, kdy jsem ráda, že mám něco v záloze.
Pokud to máte podobně, můžete někdy nechat vymýšlení na mně a zkusit třeba aktivity s mými eBooky
S předvymyšlenou zábavou většinou uteče odpoledne jako voda a máme tátu ve dveřích. Loňské jarní karanténě vděčíme za další hezký moment dne. Zvykli jsme si, že když přijde Honzík domů, dáme si všichni kafíčko a nějakou tu dobrotu, oříšky, křupiny, něco upečeného… Je to rituál, na který se všichni těšíme. Holky chvíli něco chroupou a my si můžeme pár minut posedět a vyměnit několik vět v klidu.
A když to nejde? Když nic z toho nepomáhá vše se s… sune ke zkáze dne?
Stane se! I u nás. (Dost často v souvislosti s mým cyklem, takže ani nemám na koho hodit vinu.)
No, tak to se na všechno vyprdnu. Soustředím se jen na to, abychom přežili do večera, nebo spíš do doby než přijde tatínek, já mu předám mezi dveřmi holky a ideálně navlíknu boty a odcházím si zaběhat nebo se projít. To jsou ty dny, kdy nezaberou palačinky místo oběda, piknik na koberci místo svačiny, barvy rozmatlané po rukou, obličeji i ve vlasech, ba dny, kdy nemám ani chuť to zkusit. Kdy na vše prdím. Takové ty dny, kdy se učím vážit si sebe a svých limitů a říct si že se Svět nezboří.
Dny, kdy je u nás bordel jak v tanku, holkám vysvětlím, že na ně nemám náladu a že se dneska budou muset zabavit samy. Kdy řeším jen aby byly plný břicha a pak nehody typu rozlité pití, rozflákaný talíř, nebo mokrý kaťata.
Kdy si dovolím sedět a tupě zírat, kdy si na chvíli vezmu knížku, stavím puzzlíky, nebo Světe div se pustím holkám telku. A kdy se učím si to nevyčítat. Kdy se zaměřím na sebe.
Takový den jsem měla v pátek. Tak jsem si prostě po třech měsících nalakovala nehty. A tupě seděla nad telefonem. A holkám pustila Ledové království. Ne za odměnu, ale prostě, aby byl chvíli klid. Protože nejsem robot. A vy taky nejste. Tak si dopřejme i dny, které jsou na zotavenou.
A zítra už třeba bude zase slunečno 
A kdybyste chtěli načerpat trochu té inspirace od nás, můžete mě sledovat na instagramu, kde přidávám střípky skoro každý den. Některé z nich pak postnu na mé FB stránce jako shrnutí.
A aby té inspirace nebylo málo, NĚCO SE CHYSTÁ. Původně jsem myslela, že zpracuju další pohádku s aktivitami, ale teď uvažuju o takových týdenních plánech. Že bych je prostě vytvořila v podobném duchu, jako si je sepisuji do práce. Ale tak, aby je mohli použít i rodiče doma. Zkrátka, aby i rodiče, které nebaví sjíždění netu a hledání aktivit, mohli nabídnout dítku plnohodnotný program, třeba jako ve školce. Aby je netrápil pocit, že jim Pepík jen doma sedí u televize, u her a vlčí, ale že má i příležitost se něco nového dozvědět.
Byli byste pro?
Případně byli byste ochotní za takovou službu i zaplatit? Dál plánuji přidávat fotky do stories na instagramu jako rychlou inspiraci, nebo články, kde budou dílčí aktivity, hry, tvoření. Jednou za čas i nějakou tu pohádku, nebo soubor aktivit volně ke stažení, ale to už je přece jen docela hodně práce, takže bych část chtěla dělat i placenou formou.
Mapuji terén. Napište mi svůj názor. Děkuju.
A víc těch sluníčkových dní nám všem přeju!
Jmenuju se Hanka a jsem machr na vymýšlení programů pro děti. Takových, které jsou nejen zábavné, ale také děti rozvíjejí a vzdělávají. Svými soubory vám ušetřím čas s přípravou a dám možnost jak „Hravě s dětmi“ trávit čas. Jak využít toho, co dítě baví, nebo toho, co se kolem nás děje k tomu, aby mohlo objevovat a zkoumat svět, rozvíjet se a ještě si užít spoustu zábavy. Jsem autorkou >> eBooků s aktivitami. Zároveň se mnou mohou chůvy i maminky konzultovat jejich těžkosti.
Máte nějaký systém na tu předvymyšlenou zábavu? Mám dceru 4,5 a ročního syna a teď nás neustálé nemoci + bojkot školky dostaly do de facto izolace a já hodně často tápu, jak na to. Hledám inspiraci (a je to svým způsobem únik, uznávám), ale nacházím spíš typy pro maké jedináčky, nebo domškolu tlupy starších dětí…
Předně ať jste brzy zdraví, protože našich 5 týdnů nemoci mi dalo dost zabrat! Jakmile nemůžeme ani ven na procházku, jsem šílená… A teď k systému – nevím zda to úplně chápu – myslíte technicky jak mám připraveno? Prostě si vymyslím seznam věcí, které bychom chtěli dělat, vytisknu listy, omalovánky apod. A ideálně mám vše připravené v polici včetně pomůcek na výtvarku, hru apod., zkrátka aby to bylo po ruce. Pokud myslíte jak na to když je jeden mladší druhý starší, tak dokud byla Majda hodně malá a hrozilo, že by kazila nějakou sofistikovanější činnost, dělali jsme to se starší, když mladší spala, nebo pracovala starší u stolu. Ale převážně se snažím abychom dělali vše pospolu, a mladší prostě nechám ať si dělá věci po svém. K tomu kde hledám inspiraci, tak různě na internetu, instagramu, pinterestu a hlavně už toho mám hodně vyzkoušeno a vymyšleno z praxe z práce, brigád apod. Nějakou inspiraci můžete vidět u mě na instagramu, když projedete uložené výběry ze stories s názvy karanténa – je jich tam už asi 5. Nebo si můžete stáhnout nějaký materiál tu na webu, jsou tam na vyzkoušení i zdarma – třeba Mášenka. A opravdu se mi osvědčilo mít věci už připravené večer předem, je to práce navíc, ale mě třeba nervuje, když řeknu že budeme něco malovat, holky už se těší, dovádí, jsou nadšené, ale u toho mi visí na noze a ptají se kdy už a já teprve hledám prázdnou čtvrtku a hrabu barvy v krabici, To je pak reálná šance že se zvládnou mezitím zhádat nebo servat a já už nebudu mít na žádné malování náladu 😀 A fakt chystám bez nich, jinak se vyptávají, lezou mi do toho a půlku postrácí, než to využijeme 😀 Tak uvidíte, snad Vám odpověď k něčemu bude 😉 Klidné dny Vám přeju!
Moc díky za odpověď. Už jsme zase doma s nemocí, tak jen co budu moct od mladšího večer zase odcházet, začnu chystat program. Protože celý dlouhý dny doma je o nervy.